Materiální pomoc putovala do Srbska

Část deníku z cesty do uprchlického tábora v Sbsku....... Mohu vám sdělit, že jsem byl připraven na ledasco, ale to co jsem viděl v záchytném táboře za obcí Molovin v Srbsku, mne zaskočilo. Vůbec nechci řešit, jak velká je tato migrace riziko pro Evropu. Já jsem tam jel proto, abych pomohl  dětem a ženám, kteří jsou dle mého nejvíc zranitelné a nevinné. Do tohoto tábora denně přijíždělo až 4500 uprchlíků. Jeli z Makedonie přes celé Srbsko asi 7 hodin a zaplatili okolo 55 euro. V jednom autobuse jelo až 80 lidí.  Po příjezdu dostali jídlo, pití a pokud potřebovali, tak lékařskou pomoc a oblečení. Žasnul jsem, jak tito lidé po tak dlouhé cestě a v tomto prostředí jsou disciplinovaní. Jedna  dívka-dobrovolnice  dokázala ovládat desítky mladých mužů- migrantů.  Dojemné bylo, že tito lidé po tom všem měli náladu si dělat legraci sami ze sebe a pod taktovkou Čechů zpívali Prší, prší jen se leje ..Což byla pravda. Pro mnohé uprchlíky nezbylo, než si na  nohy navléknout igelitové tašky . Kromě českých dobrovolníků (mladí lidé od 19 do 25 let, kterých vždy bylo okolo 20 lidí) zde  bylo i několik humanitárních mezinárodních organizací , ale největší zodpovědnost za hladký průběh odbavování uprchlíků ležel na Češích. Každý dobrovolník měl vestu, na které měl jméno a jaké jazyky ovládá. Zdůrazňuji, že autobusy přijížděly celých čtyřiadvacet hodin. O dramatičnost celé situace se také postaral nepřetržitý déšť. Kolega, který přijel se mnou, nemohl pro pláč ani fotit, tak silný to byl zážitek.  Najel jsem 2026km a auto bylo až po střechu plné věcmi ........ P.G.P

 

foto z tábora